Každou kapitolu v mé knize jsem po napsání četl nejméně padesátkrát. Kdyby mi do rukopisu někdo vepsal byť jediné slovo, které není z mé hlavy, přišel bych na to. A snad jako každý začínající autor jsem tak mohl lehce nabýt dojmu, že už v něm nemůže být jediná chyba, žádný prostor ke změnám.
Jak jsem se mýlil.
O tom, kolik práce se skrývá mezi dokončeným rukopisem a vydanou knihou, jsem se rozepsal v předchozím článku. Tentokrát se podívám na jednu část celého procesu, která mi nakonec ukázala, jak snadno může autor přehlédnout vlastní chyby – na redakci.
Největší problém totiž není v tom, že by autor svůj text neznal. Právě naopak. Zná ho až příliš dobře. Ví, co chtěl napsat, proč to napsal a co tím myslel. A právě proto někdy nevidí to, co je pro člověka čtoucího text poprvé naprosto zřejmé.
Mrknul jsem a malá hodinová ručička mezitím jednou oběhla ciferník na mých hodinkách.
Stejně jako zbytek knihy jsem tu větu přečetl nesčetněkrát. Všimli jste si na první přečtení, co je v ní špatně? Pokud ano, gratuluji, dokázali jste ji vnímat bez autorské slepoty. Níže přidávám, jak mi ji okomentovala redaktorka.
Malá hodinová ručička neoběhne ciferník za hodinu 🙂 Jen se trochu posune.
Tu větu jsem znal dokonale. Věděl jsem, co jsem jí chtěl říct, a právě proto jsem v ní žádný problém neviděl. Redaktorka ji naproti tomu četla bez znalosti mého záměru – a během několika sekund si všimla něčeho, co mi při desítkách čtení uniklo.
Když píšete vlastní text, mozek nečte pouze to, co je skutečně na stránce. Doplňuje si význam podle toho, co už víte. Vidíte v něm vlastní záměr, představu scény, kterou jste při psaní měli v hlavě, i větu, kterou jste původně zamýšleli napsat. Čtenář nic z toho nemá. Vidí pouze to, co jste mu skutečně napsali.
Dobrá redakce ale není jen o hledání podobných drobností. Redaktor může v příběhu odhalit zbytečnou vatu, opakování slov a motivů, logické trhliny nebo místa, kde autor příliš vysvětluje pointu a nenechá čtenáře, aby si k ní došel sám. Dokáže upozornit i na metafory, které znějí dobře, ale ve skutečnosti nedávají úplně smysl.
A někdy jednoduše ukáže místo, kde příběh nefunguje tak dobře, jak si jeho autor myslí. Právě proto dnes redakci nepovažuji za poslední kontrolu před tiskem, ale za jednu z nejdůležitějších částí cesty od rukopisu ke knize.
Chcete vědět o novém článku jako první?
Nové články na webu nepřibývají podle pevného harmonogramu. Pokud nechcete kontrolovat, jestli se tu něco nového objevilo, můžete se přihlásit k odběru newsletteru a nechat si novinky poslat přímo do e-mailu.
Jako malé poděkování vám po potvrzení odběru pošlu krátkou ukázku z knihy Žebráci na tahu zdarma.
Předchozí záznam
Jak dlouhá je cesta od poslední věty rukopisu až k hotové knize? To jsem popsal v předchozím Záznamu #09.