Když jsem někdy v roce 2019 dopsal poslední větu poslední kapitoly, myslel jsem si, že mám z velké části vyhráno. Měl jsem zkušenosti se psaním, ale s vydáváním knihy zatím ne. A vzhledem k tomu, že to bylo poprvé, co jsem nějaký rukopis skutečně dokončil, připadal jsem si, jako bych právě proběhl cílovou rovinkou.
Vystřízlivění přišlo hned při první autorské revizi. Celý měsíc po dopsání jsem si rukopis pročítal, opravoval chyby, škrtal i doplňoval. S každým dalším zásahem rostly pochybnosti o kvalitě díla. Sebevědomí se mi zčásti vrátilo, když jsem rukopis nechal jako prvního přečíst svého kamaráda Míru. Sedli jsme si spolu na pivo v parku na Klamovce a on mi vrátil vytištěný text plný ručně vepsaných poznámek, podtržených chyb a míst, u kterých doporučoval úpravu.
Když se za tím okamžikem po letech ohlédnu, dochází mi, že ho oslovil především ten příběh. Samotný text byl stále nedokonalý, jako hrubě otesaná socha, na které teprve měly vzniknout poslední detaily. Na Mírovo doporučení jsem smazal původní prolog a napsal úplně nový. Doplnil jsem také krátký epilog, který celou knihu uzavírá.
S upraveným rukopisem jsem se pak pustil do dalšího kroku. Poslal jsem ho do několika nakladatelství a čekal. Odpovědi postupně přicházely, ale většinou nebyly takové, v jaké jsem doufal. Rukopis odmítli. V jednom nakladatelství o něj dokonce nejprve projevili zájem, nakonec jsme se ale na vydání nedohodli.
A tak jsem knihu na nějaký čas odložil.
Ne na pár týdnů ani měsíců, ale na několik let.
Znovu jsem se k ní vrátil až ve chvíli, kdy jsem narazil na nakladatelství Pointa a možnost vydat knihu prostřednictvím crowdfundingu. Teprve na Pointě jsem zjistil, že cesta od rukopisu ke knize obnáší mnohem víc než jen napsat poslední větu a poslat soubor do tiskárny.
Teprve tehdy jsem si uvědomil, kolik práce se za vznikem knihy skrývá. Kromě korektury samotného textu je dobré mít ke knize i redaktora – tedy někoho, kdo se na rukopis podívá novýma očima, hledá místa, která by stálo za to proškrtat nebo upravit, loví nelogičnosti v příběhu a dává autorovi první profesionální zpětnou vazbu. Někdo také musí připravit sazbu a tisková data pro tiskárnu. A pak je tu obálka, která je pro knihu kapitolou sama o sobě.
Přes všechnu práci na rukopisu to tenkrát nevyšlo. Zapomněl jsem totiž na jednu důležitou součást celého literárního kolotoče – marketing. Respektive, nezapomněl jsem na něj. Jen jsem prostě začal pozdě. Díky Pointě jsem se ale seznámil s Tomem a jeho týmem z Wild Cat Pictures in Motion. A právě tohle setkání nakonec sehrálo v dalším životě knihy důležitou roli.
A najednou jsme tady.
Oficiálně jsme dokončili všechny práce na knize a v pondělí míří tisková data do tiskárny. Po letech psaní, přepisování, škrtání, redakce, korektur, sazby a dalších úprav je rukopis konečně připravený stát se skutečnou knihou.
A aby toho nebylo málo, dozvěděl jsem se, že Žebráky na tahu si už můžete předobjednat ve většině velkých knihkupectví.
Když se dnes ohlédnu zpátky, přijde mi skoro neuvěřitelné, kolik práce se za jednou knihou skrývá. Před lety jsem dopsal poslední větu s pocitem, že jsem právě doběhl do cíle. Ve skutečnosti jsem tehdy teprve stál na startu.
Chcete vědět o novém článku jako první?
Nové články na webu nepřibývají podle pevného harmonogramu. Pokud nechcete kontrolovat, jestli se tu něco nového objevilo, můžete se přihlásit k odběru newsletteru a nechat si novinky poslat přímo do e-mailu.
Jako malé poděkování vám po potvrzení odběru pošlu krátkou ukázku z knihy Žebráci na tahu zdarma.
Předchozí záznam
Ještě jste nečetli Záznam #08? Čeká vás v něm šílená historka z naší cesty po Balkáně.