Existuje okamžik, kdy se z rozepsaného dokumentu, hromady poznámek a nekonečných úprav konečně stane skutečná kniha. Pro mě to nebylo dopsání poslední kapitoly. Nebyla to ani poslední revize rukopisu nebo dokončená korektura.
Byla to až obálka.
Najednou jsem se na monitoru nedíval na soubor s pracovním názvem, ale na něco, co si umím představit v knihkupectví. Něco, co si čtenář vezme do ruky, otevře a rozhodne se, jestli mu ten příběh stojí za několik večerů života.
Přiznám se, že právě z obálky jsem měl největší respekt. Jednu už pro mě připravila talentovaná Klára Vodenková (mrkněte na její Instagram). S touto obálkou jsem dva roky nazpět rozjel crowdfundingovou kampaň na Pointě, která nedopadla podle mých představ. Obálku z toho samozřejmě neviním, ale když jsem se rozhodl knihu nakonec vydat sám, chtěl jsem čerstvý začátek. A ten vyžadoval novou tvář.
Nakonec se toho ujal ilustrátor Matyáš Namai. Během konzultace nad prvními návrhy jsem několikrát zjistil, že jako autor mám tendenci držet se svých představ až příliš pevně. Naštěstí Matyáš dokázal přijít s nápady, které bych sám nevymyslel. Chvíli trvalo, než jsme se potkali na stejné vlně, ale o to větší radost mám z výsledku.
Ať už na vás obálka zapůsobí jakkoliv, jedno vím jistě. Po letech práce jsem se poprvé podíval na monitor a neviděl rukopis. Viděl jsem knihu.
Jak vlastně nakreslit příběh o cestě napříč Evropou bez peněz? Jak vystihnout směs svobody, nejistoty, improvizace, únavy a nadšení, která provázela celý náš experiment?
Na první pohled je to obálka o cestě. O dvou lidech, kteří se vydali do Evropy bez peněz a bez pořádného plánu.
Jenže čím déle jsem nad ní přemýšlel, tím víc mi docházelo, že Žebráci na tahu nikdy nebyli knihou o místech. Jsou především knihou o lidech. O řidičích, kteří zastavili. O prodavačce, která nám darovala jablko. O cizích lidech, kteří nám nabídli střechu nad hlavou. O momentech, kdy uděláte krok do neznáma a můžete jen doufat, že na druhé straně bude někdo ochotný podat pomocnou ruku.
Právě tenhle pocit se podle mě podařilo na obálku dostat.
A možná je to zvláštní, ale teprve teď mi opravdu dochází, že se vydání knihy blíží. Rukopis je hotový. Obálka je hotová. Probíhá předtisková korektura, po které již tisková data zamíří rovnou do tiskárny.
Po několika letech práce se příběh, který začal jedním bláznivým nápadem, pomalu chystá vyrazit na svou poslední cestu – za prvními čtenáři.
A já se na ni těším možná ještě víc než na start té původní.
Přihlaste se k odběru Autorských listů a budu vás informovat o všech novinkách kolem knihy jako první. Na uvítanou vám pošlu jednu dosud nepublikovanou epizodu z cesty. Příběh o momentu, kdy jsme zjistili, že mezi cestováním bez peněz a obyčejným žebráním vede zatraceně tenká hranice.
I mistr tesař se někdy utne. Přečtěte si Záznam #04 o tom, jak se AI halucinace ve formě slovního spojení „slovo drží cenu“ dostala až do mého newsletteru.