Můj stůl je teď pokrytý rukopisy, e-mail plný návrhů smluv, ilustrací a faktur za první dokončené práce. Když zavřu oči, pořád slyším to kovové cvakání kuličky o dřevo na trajektu do Finska. Vydat tuhle knihu bez nakladatelství je stejný gambling, jako bylo to odpoledne v kasinu. Rozdíl je v tom, že tentokrát nesázím na barvu, ale na každé slovo, které jsem zapsal během ranních cest vlakem a odpoledních pauz ve zmrzlinárně Crème de la Crème na Národce. Tady je záznam o jedné sázce, která neměla nikdy proběhnout.
Rozměnili jsme deset euro, tedy prakticky všechno, co nám zbylo. V ruce jsme měli jediný žeton. Vsadili jsme na červenou barvu.
Následující sekundy se neskutečně táhly. Kulička obíhala po obvodu rulety, jako by se nechtěla rozhodnout. Nakonec ale chrastění kovu o dřevo přeci jen začalo snižovat frekvenci. S napětím jsme sledovali, jak pomalu skáče z čísla na číslo.
A pak konečně zastavila.
„Červená dvanáct,“ oznámil krupiér a Viki doslova vyskočila radostí. Na herní ploše před nás přijely dva desetieurové žetony.
„Hrajem ještě jednou!“ vykřikla. „Vsaď všechno, uvidíš, že to teď vyjde.“
Otočil jsem se na muže s početným balíkem žetonů vedle nás. „Těch dvacet euro je všechno, co máme. Co byste dělal na našem místě?“
„Vzal bych ty peníze a odešel,“ odpověděl prostě. Jenže to už Viki položila náš osud zpět na červenou a krupiér znovu roztočil ruletu. Už nebylo cesty zpět. Sledovali jsme, jak stříbrná kulička rozhoduje naši blízkou budoucnost. Lítala mezi černými a červenými šmouhami a chrastila, až z toho člověku cukaly nervy…
Ten zvuk mi zní v uších dodnes. Ruleta zpomalila a už se dala přečíst jednotlivá čísla. Pak se ozvalo to osudové klapnutí, jak zastavila v jednom ze sedmatřiceti polí. Bylo rozhodnuto.
Zajímá vás, jak to dopadlo?
Tímhle to v kasinu teprve začalo. Moje nová kniha vyjde už letos a tohle je jen střípek z cesty, která se velmi rychle změnila v boj o důstojnost. Nechte si další Autorské listy posílat rovnou do schránky, ať vám neuteče spuštění předprodeje.
Za odměnu vám obratem pošlu záznam o momentu, kdy se definice „low-cost cestování“ definitivně zlomila v syrové žebrání. Je to scéna, kterou jsem se rozhodl jinde (než v knize) nepublikovat.
Přečtěte si Záznam #01 o tom, jak se rukopis, který neměl nikdy vzniknout, dostal ze šuplíku až k první korektuře.