Z právníka stopařem

Místo paragrafů jsem si vybral prach evropských cest. Absolvoval jsem práva na Karlovce, ale mou skutečnou univerzitou bylo 21 zemí, které jsem projel stopem a bez jediné koruny v kapse.

Psaní pro mě bylo vždycky únikem – můj virtuální šuplík se už od střední školy plnil pokusy o literární díla, která nikdy neměla spatřit světlo světa. Všechno se změnilo až v roce 2017. Cesta do Finska byla natolik šílená a inspirativní, že jsem o ní knihu nejen začal psát, ale poprvé v životě ji i skutečně dokončil.

Mezi realitou a stíny

Moje představivost se nejlépe cítí na hraně fantasy a mysteriózního sci-fi – v místech, kde realita začíná drhnout. Právě ve stínech těchto žánrů se rodí mé budoucí příběhy. Přesto se mým prvním dokončeným rukopisem stal paradoxně Žebráci na tahu. Syrový záznam z cest bez cenzury, bez peněz a bez jistot, který dokazuje, že ty nejtemnější i nejzářivější momenty píše sám život.

Jak jsem se k psaní dostal

Začalo to v šesti letech s propiskou v ruce a později u historické 386ky. Tehdy můj styl formoval C. D. Payne a drzé mládí, což nesla moje matka jen s nelibostí.

Později přišel vliv Pratchetta, Kinga a Švandrlíka. Psaní mě provázelo celým gymnáziem i náročnými semestry na právech, kde se literární sny často ztrácely v hromadách skript.

Po šesti rozepsaných románech, které nikdy nespatřily světlo světa, přišel zlom: závod Lowcost Race. Zážitky z téhle šílené pouti se nedaly srovnat s ničím, co jsem do té doby zažil. Pár týdnů po návratu se v tomhle chaosu začali rodit Žebráci na tahu.